Jak se dělá finále? Bylo průměrné, organizátoři leckde pochybili

21.12.2011 22:21

 

Česká florbalová unie má za sebou pořádání mnoha velkých podniků. Pokud jste se někdy setkali se zahraničními florbalovými nadšenci, potvrdí vám, že úroveň organizace jejích akcí je ve velké míře na velmi vysoké úrovni. Jak dopadla generálka na dubnové superfinále v podobě pondělního finále Poháru České pojišťovny v pražské hale na Podvinném mlýně? Zhodnotili jsme ji pro vás.

 

Možná jedna z mála příležitostí vyzkoušet fungování organizace velké jednorázové akce před dubnovým superfinále stoprocentně nevyšla. Jak vypadá hodnocení pohledem na několik aspektů režie finále Poháru České pojišťovny? Známkuje se jako ve škole, od 1 do 5.

Vstupenka (známka 1)
Na pětihodinový program plný špičkového českého florbalu bylo standardní vstupné 100 korun. Když však byli fanolušci šikovní, šli dva na slevovou vstupenku a každý zaplatil jen polovinu. Florbal jde s dobou, lístek bylo možno koupit i na internetu. Pro děti do 150 centimetrů byl vstup zdarma. Ve finále se servíroval parádní florbal, je snad béčkový americký film v multiplexu za dvě stovky lepší?

Celkové aranžmá (známka 1)
Tohle už je léty vyzkoušená věc a pořadatelé ji umějí. Jednobarevný povrch Tarkett, nabité reklamní plochy. Vše velmi precizní a na úrovni, modrá florbalu slušela. Při ceremoniálu vítězů s trofejí pomohly týmovým fotkám i efekty stříbrného deště konfet.

Propagace (známka 2)
Vzhledem k postavení sportu ve společnosti asi nešlo udělat více. O akci se psalo v regionálních i v celostátních denících, snažily se i samotné kluby. V oběhu bylo několik tisíc vstupenek se slevou. Poháru navíc pomohl bronzový úspěch ženské reprezentace v St. Gallenu. Ve sportovních halách po celé republice bylo možno vidět plakáty poutající finále. Na veřejných plochách však chyběly. Samostatnou kapitolou je pak péče spřízněné ČT4, která florbalu buduje dlouhodobě slušné renomé.

Program k utkání (známka 2)
Osmistránkový sešitek formátu A5 na křídovém papíře se tváří honosně i díky přítomnosti reklam hlavního partnera. Obsahuje soupisky všech čtyř finalistů i nejdůležitější statistiky. Pokud je ale celobarevný, pohladily by třeba fotky týmů nebo hlavních hvězd.

¨

Atmosféra (známka 2)
Navzdory tomu, že finálový zápas žen začal ve všední den už v 16 hodin, bylo díky libereckým bubnům živo. Fandily oba tábory. První finále navštívily více než tři stovky fanoušků, loni se například v Prostějově hrálo prakticky v prázdné hale. Druhý zápas byl zaplněný slušně a opravdu bylo hlučno. Tisícovka diváků sice nepřišla, přesto byl vytvořen nový rekord návštěvnosti. Diváci známku za úroveň finále vylepšili.

Organizace (známka 3)

Komfort nejrůznějších akreditací, to už je tradičně vysoký standard akcí pořádaných ČFbU. Taktéž vyznačení zón pro televizní kamery a pro fotografy, kteří dostávají vesty, je bezvadně promyšlené. Všude jsou směrovky, všechno je označené. Jenže se nesmí stát, aby zřejmě nezvaný amatérský fotograf divák (soudě podle toho, že na sobě žádnou fotovestu a akreditaci neměl) pobíhal v průběhu zápasu přes střídačky (!) a při radosti týmů po gólech dokonce překročil mantinel a fotil je z hrací plochy. Jinde by ho vyvedla ochranka. Tohle byl pořádný přešlap.

Pořadatelé naopak úzkostlivě strážili VIP zónu, která byla v jediném místě, kudy se šlo dostat z jedné tribuny na protilehlou, aniž by divák musel podnikat pouť kolem poloviny haly. Nejkratší cestou se prostě nepouštělo. Přitom stačilo pohlídat vchody do VIP salónku a na tribunu za brankou. Nebo že by už florbal byl tím prostředím, kde velmi důležité osoby nemohou přijít do styku s obyčejnými smrtelníky?

Nástup (známka 4)

Svižný, ale jen díky tomu, že týmy na hřiště naběhly. Ligové kluby ale zvládnou v areně na Podvinném mlýně uspořádat třeba i laserovou show, nástup při zhasnutých světlech nebo efekt dýmu. Ale budiž. Jenže ve chvíli, kdy hráči otočili při hymně pohledy směrem k české vlajce, naskytl se jim nedůstojný obrázek. Nevyžehlený, miniaturní státní symbol působil v porovnání s devětkrát větším praporem ČFbU jako pouhý doplněk. Alespoň na minutu ticha za zesnulého prvního českého prezidenta Václava Havla se nezapomnělo.

Doprovodné akce (známka 4)
Autogramiáda bronzových medailistek z nedávno skončeného MS byl výborný a oceněný nápad. Stejně jako fotostěna snímků z oslav v hale v St. Gallenu. Za stolem, kde se florbalistky podepisovaly (většina vestoje, protože pořadatelé připravili jen 6 židlí, jako by nevěděli, že dorazí většina týmu), bylo plno nejen o určené přestávce. Jenže zbytek programu na hrací ploše o přestávkách byl plytký, nebo v podstatě žádný. Divácká soutěž sice proběhla, ale slabý moderátor nedokázal zapojit publikum. Kluby v extralize ukázaly, že umějí víc.

Péče o média (známka 4)
Florbal si přízeň médií vybudoval dlouhodobou prací a lidským přístupem, dobře ví, že bez nich v zádech by stoupal nahoru daleko obtížněji. Jenže na to nejdůležitější, na samotnou práci zástupců sdělovacích prostředků, leckdy zapomene. V hale na Podvinném mlýně nebyl tentokrát pro média vyhrazen žádný pracovní prostor (jako tomu tam bylo například při Czech Open). Tiskové středisko neexistuje, vyhrazený sektor na tribuně jakbysmet, novináři přepisují rozhovory z diktafonů v místech, kde duní reproduktory, fotografové posílají fotky vsedě na zemi.

Občerstvení (známka 5)
Divák by měl mít možnost najíst se v hale, jenomže to nešlo. Kdo přišel už odpoledne na ženské finále, měl smůlu. Rolety bufetu se otevřely až před šestou hodinou. Naštěstí fungovaly automaty v přízemí. Ani pak to nebylo o moc lepší, občerstvení evidentně nebylo připravené na takový nápor lidí. Jedna pípa nestačila a z jídla po chvíli zbyly jen párky. Nemluvě o neochotě a mizerné náladě personálu.

Hlasatel (známka 5)
Profesionalita a loajalita trochu chyběla zejména v krizové chvilce, kdy se pár minut muselo čekat na start zápasu. Věta směrem k publiku: „Za všechno může Česká televize“ asi zaznít neměla. Také přestávkový program s předáním finančních šeků pro týmy z nižších soutěží asi mohl mít aranžmá s lepší režií a možná by zatleskalo i publikum a nejen samotní funkcionáři ČFbU. Nejslabší článek večera.

—————————————————-

Celkový součet známek: 33
Počet hodnocených aspektů: 11
Průměrná známka: 3

V souhrnu hodnocení je zřejmé, že organizátoři finále Poháru České pojišťovny v podstatě neudělali o moc víc než extraligové týmy při televizních zápasech.

V mnoha aspektech bylo znát, že se pracuje s dobrovolníky, nicméně někde se bez profesionalismu obejít nelze. V porovnání s finálovým dnem Czech Open, který proběhl ve stejné hale, finále poháru leckde značně pokulhávalo.

Efektem navíc byly stánky sponzora, slušného bulletinu a prodeje lístků na internetu. Show zachránili samotní aktéři, kteří akci hodnou finále poháru vytvořili předvedenou hrou.